Jaderné ledoborce (2. část)

10. 12. 2013 9:25:06
V minulé části jsme se věnovali nejsilnějším civilním plavidlům, která svůj život spojila s nejtěžšími podmínkami pro plavbu lodí, tedy jaderným ledoborcům. Ty zajišťují provoz na Severní mořské cestě, která prochází okrajovými částmi Severního ledového oceánu při ruském pobřeží. Řekli jsme si něco o prvním jaderném ledoborci Lenin, který byl vůbec prvním civilním plavidlem poháněným jaderným reaktorem, a o jeho následnících třídy Arktika. Tentokrát přijde na řadu zbytek existujících ledoborců s jaderným pohonem.
Jaderný ledoborec Rossija po boku nákladní lodi Sevmorput, která je největší civilní lodí s jaderným pohonem. Nejmenší plavidlo vlevo je služební loď Lotta. (Zdroj: Barentsobserver.com)
Jaderný ledoborec Rossija po boku nákladní lodi Sevmorput, která je největší civilní lodí s jaderným pohonem. Nejmenší plavidlo vlevo je služební loď Lotta. (Zdroj: Barentsobserver.com)

Sevmorput

Na úvod druhé části nám historie připravila zpestření, protože v roce 1988 zahájila svůj provoz nákladní loď s jaderným pohonem a trupem uzpůsobeným pro lámání ledu. Dostala název podle svého místa působení, Severní mořské cesty - Северный Морской Путь, Severnyj Morskoj Put. Loď je schopna přepravovat 74 člunových kontejnerů po 300 tunách (systém LASH, jsou to vany bez vlastního pohonu naplněné přepravovaným materiálem, k jejich nakládání je používán portálový jeřáb na palubě lodi), nebo 1328 20stopových kontejnerů (jsou vykládány přístavním pozemním jeřábem). Dosahuje délky 260 m, šířky 32,2 m a výtlaku až 62 000 tun při plném zatížení.

15_sevmorpyt_big__1_.jpg

Na trupu lodi Sevmorput vyčkávající na moři je vidět, že lámání ledu je pro ni běžná záležitost. (Zdroj: Rosatomflot.ru)

K jeho pohonu slouží jeden reaktor KLT-40 s tepelným výkonem 135 MWt. Loď dosahuje maximální rychlosti 20,8 uzlů (38,5 km/h) na volném moři a 2 uzly (3,7 km/h) při lámání metrového ledu, což je maximální tloušťka ledu, kterou může překonat. Zajímavostí je, že palivo bylo v reaktoru vyměněno pouze jednou za celou dobu provozu lodi.

Sevmorput byl jedinou nákladní lodí s jaderným pohonem, která byla určená k ekonomické přepravě nákladů a to se jí dlouhou dobu dařilo. Americká NS Savannah byla určena jako technická demonstrace civilního využití jádra, německá NS Otto Hahn sloužila pouze k testům provozu jaderné nákladní lodi a japonský projekt NS Mutsu byl ukončen po dosažení cíle, který představovalo uplutí 82 000 km. Sevmorput během svého provozu překonal vzdálenost 302 000 mil a přepravil přes 1,5 milionu tun nákladu. Většinu své práce vykonal na trase mezi Murmanskem a Dudinkou. Na této trase běžně plují plavidla SA-15 vyrobená ve Finsku a určená pro arktické trasy, která by k přepravě stejného množství nákladu musela vykonat 100 plaveb, při nichž by spálila 100 000 tun paliva.

Nutno poznamenat, že služba této jaderné nákladní lodi nebyla bezproblémová z hlediska veřejného mínění. Její provoz byl totiž zahájen krátce po havárii v Černobylu, a tak se přístavní dělníci báli radiačních úniků při nakládání prvního zboží. Nakonec byly obavy zažehnány a ukázalo se, že právem, protože na palubě Sevmorputu nedošlo za celou dobu jejího provozu k závažnějším událostem. Cizí země ji ale přijímaly hůře, např. ve Vancouveru nemohla přes opakované žádosti přistát, a tak strávila většinu svého života na trase mezi Murmanskem a Dudinkou.

V posledních letech nebyl Sevmorput příliš využíván kvůli poklesu poptávky po lodích se systémem LASH. V roce 2012 byl Sevmorput vyřazen z lodního registru a měl by být sešrotován. Nepodařilo se mi najít zprávu, že by k tomu skutečně došlo.

15_sevmorpyt1big.jpg

Proplouvání ledem. (Zdroj: Rosatomflot.ru)

Tajmyr (třída Tajmyr)

Postupem času vznikala potřeba menších jaderných ledoborců, které by byly schopny operovat v mělkých korytech v ústích řek, což ledoborce třídy Arktika nezvládaly. Proto přišla třída jaderných ledoborců Tajmyr, která má ponor 9 metrů a v případě potřeby je možno ponor snížit na 7,5 metru, což je výrazně méně ve srovnání s 11 metry pro Arktiku. Plavidla nové třídy mají délku 150 m, šířku 29 m a výtlak 21 000 t (pro srovnání třída Arktika: 148 m, 30 m, 23 460 t). Posádku tvoří 100 mužů, ale loď poskytuje zázemí až pro 138 lidí. Na palubě se také nachází zimní zahrada, která poskytuje posádce čerstvé ovoce i během dlouhých polárních nocí. Na zádi lodi bychom našli i přistávací plochu pro vrtulník Kamov Ka-32.


taimyr.jpg

Jaderný ledoborec Tajmyr. (Zdroj: Bellona.org)

K pohonu slouží jeden reaktor KLT-40M s výkonem 171 MWt, který dává lodi maximální rychlost 18,5 uzlu (34,3 km/h) na volném moři a 3 uzly (5,6 km/h) při lámání 2,2 m silného ledu, což je maximální tloušťka ledu, kterou je schopen se Tajmyr probít. Při konstrukci nové třídy ledoborců byla učiněna opatření i pro vyšší radiační bezpečnost, protože byly zdvojeny všechny důležité systémy a loď tak může pokračovat v činnosti i po kolizi. Trup musel být také zesílen, protože ledoborec operuje i v místech, kdy je mezi jeho kýlem a mořským dnem jen 80 cm, což je menší rozměr, než je tloušťka ledu tlačeného přídí pod loď při probíjení ledem.

Jaderný ledoborec Tajmyr vyplul na moře v roce 1989, když byla dokončena jeho stavba ve finských loděnicích. Při návratu z mise v ústí řeky Jenisej v roce 2011 došlo k úniku chladiva z primárního chladicího okruhu, ale nejednalo se o vážnou havárii. Tajmyr se vrátil do přístavu za pomoci svých naftových motorů a ledoborec Rossija mu „klestil“ cestu ledovými plochami. Při nehodě do moře uniklo 6000 litrů vody z primárního okruhu a havárie byla zvládnuta profesionálně a otevřeně (otevřený přístup úřadů si pochvaluje dokonce i organizace Bellona, což už něco znamená). Po roce oprav pokračoval ledoborec Tajmyr ve své službě.

V době nehody byl Tajmyr již 23 let starý, což vnáší otázky do prodlužování životnosti jaderných ledoborců. I tyto ve Finsku postavené ledoborce byly projektovány na 100 000 provozních hodin, ale průběžně jim byla životnost prodloužena na 150 000 a později až na 175 000 provozních hodin.

Taimyr_2.jpg

Jaderný ledoborec Tajmyr uprostřed ledových plání. (Zdroj: Bellona.org)

Sovetskij Sojuz (třída Arktika)

Tento jaderný ledoborec již známé třídy Arktika byl uveden do provozu v roce 1989 a v letech 1991 a 1992 vozil turisty na Severní pól. V roce 2002 byl zakotven v Murmanském přístavu a zásoboval pobřeží elektřinou, k čemuž došlo poprvé v historii ruské flotily jaderných ledoborců. V roce 2004 už byl opět na moři, protože se přidal ke dvěma dalším ledoborcům a poskytoval vědcům zázemí při studiu změny klimatu.

V roce 2012 mělo Rusko v provozu už jen šest ledoborců (Rossija, Tajmyr, Sovestkij Sojuz, Vajgač, Jamal a 50 Let Pobedy) a některým z nich se začala blížit výměna paliva, takže se vedení flotily dostalo do situace, kdy muselo naplánovat odstávky jednotlivých plavidel kvůli údržbě tak, aby na vodě bylo stále co nejvíce plavidel. Ledoborec Sovetskij Sojuz tedy prošel drobnější údržbou, aby nahradil Rossiji, které mělo na přelomu let 2013 a 2014 dojít palivo. Po výměně paliva a údržbě Rossije se plavidla vystřídají a rozsáhlou údržbou projde i Sovetskij Sojuz. Do problémů plánování oprav jaderných ledoborců navíc vstupuje ještě rostoucí provoz na Severní mořské cestě. V roce 2010 zde nákladní lodě během čtyř cest přepravily 111 000 tun nákladu, v roce 2011 tudy proplulo 34 plavidel s nákladem o celkové hmotnosti 820 000 tun a v roce 2013 se očekával nárůst na více než milion tun nákladu.

NP.0031-08_P.JPG

Jaderný ledoborec Sovetskij Sojuz s turisty, které dopravil na Severní pól. (Zdroj: Arcticphoto.co.uk)

Vajgač (třída Tajmyr)

Tento jaderný ledoborec od zahájení provozu v roce 1990 doprovází nákladní lodě k ústím velkých ruských řek. Díky svému malému ponoru, který je možno měnit, je nepostradatelnou lodí v udržování splavnosti cest při ústích řek Jenisej a Ob. Proto také ledoborcům třídy Tajmyr bude zřejmě prodloužena životnost z původních 100 000 provozních hodin na dvojnásobek. Prozatím za ně totiž neexistuje náhrada.

Negativní výjimečnou událostí na palubě Vajgače byl v roce 2011 požár, který vypukl v jedné z kajut posádky. Za oběť mu padli dva členové posádky a jeden muž byl zraněn. Při požáru ale nedošlo k žádnému poškození reaktoru a úniku radiace. Požár na palubě lodi patří k těm nejnebezpečnějším nehodám a nebezpečí je ještě stupňováno, dojde-li k němu na palubě lodi s jaderným reaktorem. Jaderné ledoborce ale mají mnoho ochranných barier, které musí oheň překonat, aby se dostal až k reaktoru, takže posádka má dostatek času na jeho bezpečné odstavení.

Při provozu jaderných ledoborců dochází k zajímavému paradoxu, protože zatímco se běžně pohybují v oblastech, kam by se každá jiná loď toužila podívat (např. Severní pól), nepodívají se na místa, kde se pohybuje většina ostatních lodí. Jejich působištěm se staly odlehlé severní oblasti a do oblastí s hustším provozem a blíže k větším sídlům se nedostávají. Výjimkou byl rok 2011, kdy kvůli tuhé zimě uvázlo 58 lodí ve Finském zálivu, který je součástí Baltského moře. K jejich vysvobození vyplul z Murmansku právě ledoborec Vajgač, který se mohl pohybovat v mělkých vodách Finského zálivu. Vůbec poprvé tak došlo k plavbě jaderného ledoborce Baltským mořem.

u1_vaygach.jpg

Jaderný ledoborec Vajgač se na chladném severu neztratí ani za polární noci. (Zdroj: Seanews.com.tr)

Jamal (třída Arktika)

Tento ledoborec je předposledním plavidlem třídy Arktika a svůj provoz zahájil v roce 1992, tedy už po pádu Sovětského svazu. To se podepsalo i na náplni jeho práce, protože při většině svých misí mířil s turisty na Severní pól. V minulé části jsme si řekli, že prvním hladinovým plavidlem, které dosáhlo Severního pólu byl v roce 1977 ledoborec Arktika. Dále jsme si řekli, že první turisté se na palubě jaderného ledoborce dostali na Severní pól v roce 1990 a že je sem dovezl ledoborec Rossija. Není to ale tak, že od té doby by na Severní pól mířila jedna loď za druhou. Jamal se na Severní pól podíval nejvíckrát, a to při 47 plavbách. Navíc je pouze dvanáctou hladinovou lodí, která dosáhla Severního pólu.

Yamal-icebreaker.jpg

Jaderný ledoborec Jamal lámající led z paluby ledoborce 50 let Pobedy. (Zdroj: Klipsi.ch)

K přepravě turistů má Jamal velmi dobré zázemí, což je možné díky jeho rozměrné nástavbě. Pro až 100 turistů je zde připraveno 50 luxusních kajut s velkými okny, takže o nic z cesty nepřijdou. Nesedí-li zrovna u okna, mohou navštívit luxusní jídelnu, bar, knihovnu, saunu, bazén, basketbalové hřiště, tělocvičnu či přednáškovou místnost. Pro případ potřeby je zde i ošetřovna. Pro zajímavost uvedeme, že podle názoru cestovatelů, kteří na ledoborci Jamal dosáhli Severního pólu, vaří kuchař velice chutná a rozmanitá jídla. Podobně si pochvalovali i vstřícnost posádky a možnost navštívit můstek, kdy se jim zachtělo.

A teď zpět k vážnějším tématům. Kromě doprovodu lodí na Severní mořské cestě vyráží jaderné ledoborce i k výzkumným stanicím, které je občas potřeba evakuovat. V roce 2009 vyrazil Jamal k výzkumným stanicím SP-36 a SP-37 (rusky СП-36, zkratka z Северный полюс-36, nebo anglicky NP-36, z anglického North Pole-36) a v květnu roku 2013 ke stanici SP-40. Stanice SP-36 a SP-37 začaly na svých krách driftovat směrem, který znemožňoval původně zamýšlený výzkum a proto byly evakuovány a přesunuty na nová místa. První z nich sloužila k výzkumu změn klimatu a k zdokonalování předpovědí počasí, druhá byla určena k výzkumu polárních oblastí ale začala driftovat směrem ke kanadským břehům a ne v původně předpovídaném směru k úžině Fram (mezi Grónskem a Špicberky). Evakuace výzkumné stanice není nic snadného, protože například v případě stanice SP-36 bylo potřeba naložit na palubu ledoborce 18 výzkumníků, tažné psy a hlavně přes 150 tun materiálu. Posádka lodi Jamal nakládala tuto stanici nepřetržitě po dobu tří dnů.

Poněkud dobrodružnější byla evakuace stanice SP-40, protože ledová kra, na níž stanice ležela, se začala rozpadat na kusy vlivem abnormálně vysokých teplot. Celá evakuace včetně cesty ledoborce Jamal z Murmanského přístavu trvala dva týdny a odehrála se v polovině června roku 2013. Jamal zakotvil kus od stanice a přesun materiálu a členů výzkumné stanice proběhl pomocí vrtulníku Kamov. Přestože osazenstvo výzkumné stanice nebyla v bezprostředním ohrožení, měla posádka ledoborce naspěch a pracovala nepřetržitě několik dní, aby z rozpadající se dva až čtyři metrů silné ledové kry dostala všechen materiál včetně nafty a odpadu, které by mohly znečistit panensky čistou arktickou oblast. Výzkumníci se přesunuli na jinou stanici poblíže Nové Země, která leží na prozatím neporušené ledové kře.

Provoz jaderného ledoborce Jamal byl poznamenán dvěma nehodami. První z nich byl požár, který na palubě lodi vypukl v roce 1996 a který usmrtil jednoho člena posádky. Nedošlo ale k ohrožení bezpečného provozu jaderného reaktoru. Ke druhé nehodě došlo v roce 2009, kdy se ledoborec Jamal srazil s tankerem MT Indiga. Zatímco Jamal přestál srážku nepoznamenán, v trupu tankeru zela 9,5metrová díra, ale k úniku nákladu nedošlo.

800px-Yamal_GMA.JPG

Památeční snímek členů výzkumné stanice SP-36 těsně před nástupem na palubu Jamalu a odplutí zpět k ruským břehům. (Zdroj: Wikipedia.org)

800px-Sp_03.JPG

Pohled na výzkumnou stanici SP-36 před jejím naložením na palubu Jamalu. (Zdroj: Wikipedia.org)

50 let Pobedy (třída Arktika)

Podíváte-li se na fotografii ledoborce 50 let Pobedy, řeknete si: „Je to třída Arktika, nebo to není třída Arktika?“ Na první pohled si nejspíše žádných rozdílů nevšimnete, ale prostudujete-li snímky důkladněji, všimnete si několika odlišností. Mají je na svědomí modernizace, kterými třída Arktika za 30 let od spuštění ledoborce Artika prodělala. Nejvýraznější změnou je jiný tvar přídě, která není tak ostrá, ale její zaoblení připomíná lžíci. Nový tvar je totiž lepší pro lámání ledu. Změnou spíše technického rázu je nárůst délky o devět metrů (z 150,0 na 159,6 m), který je způsobený přidáním tzv. ekologického oddělení, které se stará o přepracovávání odpadů. Díky tomu také narostl výtlak plavidla na 25 840 tun (oproti 23 460 tun pro ledoborec Arktika). Šířka se nezměnila a zůstala 30 m, stejně jako se nezměnil typ jaderných reaktorů. Nový ledoborec pohání dva reaktory OK-900A stejně jako u všech plavidel třídy Arktika.

ice-breaker-50-let-pobedy.jpg

Jaderný ledoborec 50 let Pobedy v celé své kráse. (Zdroj: Pickywallpapers.com)

Stavba tohoto ledoborce začala v roce 1989, kdy byl položen kýl. V roce 1993 bylo rozestavěné plavidlo spuštěno na vodu a v roce 1994 došlo k pozastavení prací kvůli nevyřešenému financování projektu. Kvůli tomu zastihlo výročí padesáti let od konce druhé světové války ledoborec rozestavěný a navíc s nejistou budoucností. Práce pokračovaly od roku 2003 a skončily začátkem roku 2007, čímž nakonec stavba přesáhla i šedesáté výročí konce druhé světové války.

V roce 2004 a 2005 byla veřejnost znepokojena požáry, které na palubě rozestavěného plavidla vypukly. V obou případech se je ale podařilo zvládnout a obešly se bez obětí na životech, v roce 2004 vyhořela jedna menší místnost a o rok později byla částečně poškozena kabeláž. V reaktorech ještě nebylo zavezeno jaderné palivo, takže radiační ohrožení nemohlo vzniknout. Igor Saveljev, tehdejší vedoucí tiskového oddělení Baltického závodu, v jehož loděnici stavba probíhala, k tomu uvedl, že podobné menší požáry jsou při stavbě lodí běžné ve všech loděnicích světa, protože některé konstrukční práce jsou prostě spojeny s rizikem vzniku požáru. Úkolem zaměstnanců je pak dostat požár pod kontrolu, k čemuž notně přispívá i přístavní hasičská základna.

Jak jsme si řekli u ledoborce Vajgač, plavba jaderných plavidel v oblasti Finského zálivu je velice vzácná, a to tak vzácná, že těmito vodami dosud pluly jediné dva jaderné ledoborce. Ledoborec Vajgač sem na 51 dní zavítal v roce 2011 a pomohl celkově 260 nákladním plavidlům zdolat oblasti se zrádnými ledy. Ledoborec 50 let Pobedy ve Finském zálivu pobyl dokonce 100 dní. Jeho cesta na místo stejně jako celý provoz byl pečlivě sledován veřejností a místními úřady především norskými, podél jehož břehů proběhla většina cesty na místo určení. Kvůli údržbě došlo ke zpoždění oproti původnímu plánu a ledoborec vyrazil ze svého domovského přístavu v Murmansku až 27. ledna 2012.

Podobně jako i jiné jaderné ledoborce, které jsou v současné době v provozu, vozí i 50 let Pobedy na své palubě turisty k Severnímu pólu. Ve svých 64 kajutách pojme až 128 turistů, kteří mají zájem navštívit vršek naší Země. Posádku lodi tvoří 138 mužů. Do června roku 2012 se ledoborec 50 let Pobedy podíval na severní pól s turisty na palubě celkem dvanáctkrát a na rok 2012 byly plánovány další dvě až tři cesty. Druhé dvě vykonal ledoborec Jamal. V roce 2011 dorazilo na Severní pól 530 turistů, což je přibližně desetkrát více turistů než v roce 1990, kdy na na „vrcholek Země“ dorazili první turisté na palubě ledoborce Rossija. Na webu cestovní kanceláře organizující cesty na Severní pól Polar Cruises si můžete zarezervovat čtrnáctidenní plavbu na Severní pól na palubě ledoborce 50 let Pobedy, která stojí v přepočtu 500 až 780 tisíc Kč v závislosti na tom, jak luxusní pobyt si chcete dopřát. Na tomto webu si také můžete prohlédnout fotky kajut, jídelny a dalšího zázemí pro turisty. V dalších letech bude pravděpodobně turistický ruch na Severním pólu klesat, protože se očekává rostoucí intenzita nákladní přepravy na Severní mořské cestě, při níž po většinu roku asistují jaderné ledoborce. Navíc provoz některých plavidel se již blíží několikrát prodlužované hranici, takže pokud Rusko nepostaví několik nových plavidel, jeho flotila jaderných ledoborců se povážlivě zúží.

Článek se již blíží ke konci, takže si ještě řekneme, jak se vlastně orientují jaderné ledoborce ve změti ker nebo v oblastech silnějších zasněžených ledů. V minulosti se pro průzkum terénu používala letadla Iljušin Il-14 a Il-18. Dnes ke slovu přichází satelitní snímky a vlastní letecký průzkum palubního vrtulníku Kamov Ka-32. Při cestách jsou ale neocenitelné zkušenosti kapitánů, které jim umožňují volit trasu, aniž by ledoborec uvízl.

Poslední zmínka o jaderném ledoborci 50 let Pobedy se bude věnovat jeho unikátní cestě k Severnímu pólu, kterou jiné plavidlo jen tak nezopakuje. 20. října letošního roku totiž dosáhl Severního pólu s olympijským ohněm na palubě, k čemuž došlo v rámci olympijské štafety před zimními olympijskými hrami v Soči. Během této štafety urazí olympijský oheň přes 65 tisíc kilometrů a pocestuje snad všemi dopravními prostředky, které vás napadnou: automobilem, vlakem, lodí, letadlem, koňským trojspřežím a na sobech. Článek zakončíme slovy vedoucího expedice, Artura Čilingarova: „Poprvé v lidských dějinách byla olympijská pochodeň dopravena do místa, které je skutečně vrcholem světa. Je to bod, kde se se setkávají všechny poledníky a časová pásma, bod, kde samotný pojem času ztrácí smysl. Myslím si, že je velmi symbolické zapálit olympijskou pochodeň zrovna tady, neboť hodnoty, které olympijské hry reprezentují, jsou neměnné již dlouhá staletí.“

1077171.jpg

Ledoborce ale většinou nebývají takto pěkně nablýskané. Mnohem častěji se prodírají mlhou a sněhovou vánicí, která na nich zanechává navátý sníh. (Zdroj: Shipspotting.com)

RIAN_02307255.LR.ru.jpg

Jaderné ledoborec v noci připomínají vánoční stromečky, protože jenom při dobrém osvětlení okolí mohou plout i v noci. (Zdroj: Voiceofrussia.com)

009_novyj_razmer.JPG

Ledoborec 50 let Pobedy v suchém doku, všimněte si tvaru přídě, který mu umožňuje prodírat se ledy. (Zdroj: Dmitry-v-ch-l.livejournal.com)

021_novyj_razmer.JPG

Pohled zezadu, představu o rozměrech trupu si můžete udělat na základě vleku stojícího u stěny.(Zdroj: Dmitry-v-ch-l.livejournal.com)

50-108310771090-1055108610731077107610991.jpg

Po většinu své cesty ledoborce vidí jen rozsáhlé ledové pláně sahající od jednoho konce obzoru k druhému. (Zdroj: Photosfan.com)

udb26-rec23-img4285.jpg

Fotografie z návštěvy Severního pólu s olympijskou pochodní. Těsně před trupem je ukazatel vzdáleností umístěný v místě severní točny. (Zdroj: Olympdep.ru)

Příště se můžete těšit na nový ledoborec LK-60, jehož stavba byla před měsícem započata v Baltských loděnicích. Pokračování seriálu o jaderných ledoborcích najdete zde.

Jako bonus přikládám odkaz na video na webu Vimeo, kde si můžete prohlédnout ledoborec 50 let Pobedy při jízdě.

Aktuální informace o jaderných ledoborcích (a jiných jaderných oborech) je možné nalézt na webu Atominfo.cz.

Videorozhovor s kapitánem jaderného ledoborce 50 let pobedy, Valentinem Davydjancem, naleznete zde.

Zdroje:

okbm.nnov.ru

rosatom.ru

bellona.org

barentsobserver.com

wikipedia.org

arctic.ru

cruiseaway.com.au

neven1.typepad.com

english.pravda.ru

rusnavy.com

arctic-info.com

polarcruises.com

rc-class.org

atominfo.cz

Autor: Vladislav Větrovec | úterý 10.12.2013 9:25 | karma článku: 25.56 | přečteno: 4056x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (3) - přírodní červená

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

28.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.12 | Přečteno: 121 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém co začal už Arrhenius: Kysličník uhličitý a doba ledová - a teď i sopečné aktivity

Už S. Arrhenius řešil vztah obsahu CO2 v atmosféře i k době ledové. Tehdy hlavně ukázal, že jeho navyšování v atmosféře povede k nárůstu její teploty. Nyní výzkumy z univerzity v Sydney ukazují na roli sopek v nástupu ochlazování.

26.3.2024 v 5:22 | Karma článku: 24.19 | Přečteno: 514 |

Martin Tuma

Berte Viagru, dokud si na to vzpomenete

Rozsáhlá studie odhalila významné snížení výskytu Alzheimerovi nemoci u pravidelkných uživatelů Viagry

25.3.2024 v 14:17 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 303 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (2) - průmyslová žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

25.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.44 | Přečteno: 189 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (1) - přírodní žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? První díl seriálu o barvách.

21.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 18.11 | Přečteno: 293 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1540
Jsem studentem matematiky na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. V poslední době jsem začal spolupracovat se serverem Atominfo.cz, pro nějž překládám z angličtiny zprávy ze zpravodajských serverů. Jednotlivé zprávy se týkají především jaderné energetiky a jaderné medicíny. Když jsem vstoupil do světa zpravodajství, cítil jsem potřebu vyjadřovat se k aktuální situaci.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...