Pěkný článek narušující tématický téměř monopol Petra Nejedlého na tomto blogu.

Poznámka k bezpečnosti reaktoru: Přirozená cirkulace chladiva v primárním okruhu je schopná odvést zbytkové teplo z reaktoru i např. v Temelíně, ale je nutné zabezpečit jeho dlouhodobé odvádění dál, což se děje v parogenerátorech. Proto reaktor v Temelíně bez úhony přežije pár hodin, než se vypaří voda v parogenerátorech, úplný výpadek elektřiny jako byl ve Fukušimě. Pak je nutné energeticky aktivní chlazení. U reaktoru SVBR-100 bude situace analogická, zbytkové teplo se musí dlouhodobě z primárního okruhu dostat pryč. Bylo by zajímavé vědět, jestli to mají vyřešeno energeticky pasivně či aktivně.

Kolem jaderných elektráren jsou další bezpečnostní opatření jako bezletové zóny, ochrana vstupu a další, které se moc neliší s velikostí elektrárny. Malé jsou tak finančně v nevýhodě.

Jistá výhoda reaktoru temelínského typu je že změní li se voda v primárním okruhu (který je v provozu zcela uzavřený ) v páru tak dojde k zastavení jaderné reakce... vodní pára totiž není schopna řádně zpomalovat neutrony. a Rychlé neutrony špatně rozbíjí jádra. (experiment se dobře dělá na srážkách a předávání energie mezi lehkými a těžkými kuličkami)

Nevzniká li v reaktoru další teplo není jeho chlazení nezbytně nutné... nutno ovšem podotknout že je velice vhodné ho ochladit aby nedošlo k poškození zóny jako takové a mohl být znovu uveden do provozu.

jinak voda v parogenárotech v Temelíně je opět ve více méně uzavřeném okruhu... je třeba poměrně vysoká chemická čistota takže se v druhém okruhu příliš často nemění. Je dochlazování třetí okruh v chladících věžích...

Tady hypoteticky může chladit vzduch poměrně dlouho... co je velmi vhodné je zajistit pohyb kapaliny v obou okruzích... ale svět na tom úplně nestojí

Jeden z nejzajímavějších populárně-naučných článků, jaké jsem tady kdy četl. Přehledné, jasné a hlavně dobře srozumitelné i laikovi.   

Výkon tohoto reaktoru zase není tak malý, porovnejte to prosím s výkony našich uhelných elektráren (Prunéřov, Tušimice...).

Pracoval jsem na výrobě zařízení pro JE Dukovany a JE Temelín (parogenerátory, kompenzátory objemu, vnitřní vestavba reaktoru...), bylo to velmi zajímavé. Byl jsem v rámci jednoho brněnského veletrhu někdy v 80. letech pozván na akci firmy ASEA, která nabízela malé jaderné elektrárny a výtopny. Ve Švédsku jich pracovalo nejméně 10, zeleným se však podařilo většinu z nich odstavit. Můžete o tom něco napsat?

Vážený pane Jílku,

zmínka o malých jaderných reaktorech od firmy ASEA byla velice podnětná. Děkuji Vám za ni. Bohužel se mi zatím nepodařilo dohledat žádnou odpověď na Vaši otázku. Nicméně po pročtení té spousty řádků textů o švédské jaderné energetice, která vznikala v průkopnických dobách, si myslím, že si zaslouží samostatný článek. Zkusím nad tím strávit ještě nějaký další čas a uvidíme, s čím přijdu.

Zajímavé.Karma.

Valná většina těch materiálů pro tento typ reaktoru již existuje... jak říkáte jsou z těch ponorek...

co se vývoje vodíku týká je to klasické problém u všecho (vodík, ještě navíc teplý a pod tlakem je úžasně chemicky ničivá látka s kterou se mizerně pracuje).

Materiály které se dnes zkoumají se zkoumají především soli štěpitelných látek... pro reaktory v kterých by palivo mělo být tekuté.