V posledních měsících se na několika místech Česka vystřídala zajímavá výstava, která pojímá jaderné palivo z úplně jiného pohledu, než jsme byli dosud zvyklí. Velice mě zaujala, tak jsem se Vám rozhodl tento pohled přiblížit.
Pokud v médiích uvidíme spojení slov 'jaderné palivo' můžeme si být jisti, že bude bráno jako strašák a bude se o něm hovořit ne příliš pozitivně. Ruská palivová společnost TVEL se rozhodla jej ukázat v jiném světle a nafotila při jeho výrobě fotografie, které pak přirovnala k různým uměleckým dílům z lidské historie. Fotografům se tak podařilo najít umění i u věcí, které jsou obvykle viděny buďto v zastrašujícím světle, nebo ve světle úžasného vědeckého pokroku, ale nikdy ne v uměleckém světle.
Můžeme tak porovnat, jak je rotor centrifugy pro obohacování uranu podobný vitráži milánské katedrály, a to tvarově i barevně. Naproti tomu trubičky, které tvoří ochranné pokrytí paliva, připomínají varhany nejedné katedrály či kostela. Zajímavý je také pohled přes distanční mřížky, které v palivové kazetě zajišťují pevně stanovené mezery mezi jednotlivými palivovými proutky. Ten pro změnu v divákovi evokuje zasklené stěny pyramidy v pařížském Louvre. Je zajímavé zjistit, že umění můžeme najít i v předmětech, na které většinou pohlížíme vyloženě materiálně a o jejich uměleckou hodnotu se nestaráme.
Společnost TVEL se zabývá také výrobou supravodivých materiálů, kterým bylo věnováno také několik panelů. Řez jedním ze supravodičů se nápadně podobá mozaice hlavy Dionýsa ze starověkého Řecka. Autoři výstavy se nevěnovali jen klasickému umění, ale našli podobnost i mezi výrobní linkou na supravodiče a moderním uměním ukrajinského malíře Kazimira Maleviče, zakladatele avantgardního hnutí suprematismu.
Výstavu doprovází komentář, který i nezasvěcenému laikovi vysvětlí, kde se v konstrukci jaderného paliva nachází fotografované komponenty.
